Únikový pokoj v Praze - Harry Potter

> Popis

Už od svého dětství miluji počítačové hry. Vše začalo v době, kdy se jedna taková hravě vešla na klasickou disketu. Tedy na médium, které dnes už jenom málokdo zná. Hry, které hraji dnes, už se s těmi původními jenom těžko dají srovnat. A to hlavně s ohledem na grafiku, nebo herní příběh. Ten je u mnohých skutečně propracovaný a vyžaduje důvtip i přemýšlení, abych se mohl dostat do dalšího levelu. A jelikož ani mě neminul fenomén únikových her v Praze, rozhodl jsem se, že jednu takovou vyzkouším v reálu. V PC světě mi jde řešení různých úkolů dobře. Jak jsem si však vedl v případě, kdy jsem neměl po ruce myš, monitor ani klávesnici? Vloupávám se do prostoru, hledám dokumenty a prchám... Vybral jsem si hru s tématikou, která mi z PC světa není nijak vzdálená. I zde jsem v mnoha hrách okusil, jaké je to stát se tajným agentem, vloupat se na určité místo, vzít vše potřebné a dostat se ven. Úniková hra pro mě začala chvílí, kdy jsem se ocitl v místnosti, kde se zavřely dveře, a začal odpočet. Nebyl jsem zde však sám, ale se svým kamarádem. Také vášnivým hráčem PC her. Důvodem bylo to, že únikové hry nejsou individuální aktivitou. Jsou určené dvojicím, ale i týmům. A co nás zde čekalo? Nejprve jsme museli nalézt věci, které jsme hledali. To se nám podařilo v podstatě hned. Kdo si myslel, že už jenom šáhneme po klice a prcháme, ten byl na omylu Hádanka za hádankou... Potřebné dokumenty, které byly součástí příběhu, jsme tedy měli. Jak se ale dostat ven? Začala hodina, která pro nás byla doslova neúprosná. Už proto, že zde není možnost tlačítka restart, jako na počítači. Postupně jsme v místnosti nacházeli různé předměty, různé indicie, stejně jako prvky, které postupně vytvářeli onu linii, která nám měla pomoci dostat se ven. Podobně jako v počítačových agenturách. Zde jsem však byl hlavní postavou i samotným hráčem jenom já a můj kamarád. A pokud si myslíte, že jsme jako ajťáci jenom zasedli ke stolu a začali řešit různé úkoly, jste na omylu. Únikové hry jsou skutečně plné interaktivity. Když jsme se zasekli... Některé úkoly jsme vyřešili velmi rychle, jiné nám trvali o něco déle. Problém nastal ve dvou fázích hry. Už jsme si oba mysleli, že jsme v koncích. Naštěstí zde se na scénu dostává provozovatel únikové hry, který nás po celou dobu sledoval pomocí kamer a mikrofonů. Nejenom proto, abychom mu jeho místnost nezničili. Bylo to především proto, aby nás popostrčil v řešení daných problémových úkolů správným směrem. To nám nesmírně pomohlo a i s nimi jsme si poradili. Je to určitě dobrá věc. Sice jsme nebyli tak hrdí, že jsme se neobešli bez nápověd, ale na druhou stranu je to lepší, než se zaseknout a zbytek hry trávit nad jedním úkolem. To podotýkám hlavně u začátečníků, kteří se nemusí bát toho, že by se snad jakkoliv ztrapnili a nezvládni vůbec nic. Dostali jsme se ven... Jak jsme dopadli? Myslím si, že dobře. Dokázali jsme se dostat ven s časem, který lehce přesahoval 55 minut. Těm nejlepším jsme se sice rovnat nemohli, ale my byli na sebe pyšní. I proto se chystáme na další. Zde už zúročíme několik zkušeností, které jsme nasbírali. A to takové, že není ostudou vzít si nápovědu, stejně jako je správnou cestou rozdělit si jednotlivé úkoly, řešit úkoly paralelně a poté je spojit v jedno řešení. Také už víme, že není ideální volbou se hádat a cokoliv si vyčítat. Dobré je jít do únikovky i s dokonale čistou hlavou, protože jedině tak máme jistotu toho, že se zvládneme na vše perfektně soustředit. A co vy, máte ještě nějaké další tipy, které pomohou začátečníkům? Ten dodává, že je důležité také zapomenout na čas, jelikož právě jeho odpočet byl pro něho jedním ze stresujících faktorů. Proč? Jelikož se zdá, že v zavřené místnosti je minuta mnohem rychlejší, než v reálu.

> Otevírací doba

10.00-22.30

> Kontakt

• Kraj: Praha
• Město: Praha 2
• Ulice: Mánesova 54
• Telefon: 774 458 073
• E-mail: [email protected]