Prázdniny jsou v plném proudu. U nás si je zatím plně užívají jen děti, které byly odlifrovány na detašované „pracoviště“ k prarodičům, zatímco rodiče jsou na tom skutečném. Ale to už se brzy změní a budeme si, pevně doufám, užívat společné Prázdniny na Maximum.
První velký výlet nás čeká do Ostravy. Ve středu 17. července totiž začíná největší hudební festival u nás, Colours of Ostrava. Kdo má za to, že jezdit na takové akce s dětmi je čiré bláznovství, nechť se zeptá mého Šimona, který byl na místě už vloni… těší se jako malej kluk!
Naše loňské vzpomínky na Colours jsme barvitě vyobrazili ve videu ZDE, takže letos už jsme zkušení festivaloví harcovníci a víme, co se může všechno přihodit a co se může všechno hodit.
Nebudeme se tady bavit o holinách a pláštěnkách, toto téma je snad překonané, ale bavme se o drobných pomocnících na dně batohu, bez kterých bychom neměli vstoupit na Hlavním nádraží do vlaku.
Ad jedna - Ibuprofen, kamarád, bez kterého neudělám ani ránu. A bez kterého nepřekonám některá rána. Maminky ví, bezdětní možná nechápou, návštěvníci festivalů klopí zrak. Upřímně, trpím na migrény a kombinace děti, hlasitá (a sebelepší) hudba, příliš mnoho kamarádů na příliš malém prostoru… co si budeme povídat. Nedávno jsem si na ně koupila v Barceloně v Parku Güell krabičku… když už, tak stylově.
A pak jsou tu ti dva moji malí a jejich velké bolístky. Nudu ve vlaku spolehlivě zažene Černý Petr (než začne prohrávající jedinec brečet), tablet (než se pohádají, co si pustí) nebo nějaké dobroty. A když dojde na tu třetí variantu (což je tak někde u Kolína), raděj sáhnu po nějakých vitamínových bonbónech než po cukernatém cosi. Po vitamínové smršti mi nezbývá nic jiného než odložit knihu, zapojit se do Černého Petra a cíleně prohrávat…
Další dobrý pomocník je náplast. Zní to dost banálně, přiznávám, ale dětské náplasti zalepí i pláč velikosti Niagarských vodopádů. Když poslední festivalový den uklouzla vloni Šímovi noha v HM Blocku a on padal a padal, myslela jsem, že je po něm. Hrůzostrašný pád naštěstí přinesl jen velké odřeniny a tady přichází na řadu žirafka, lvíček, opička – a „kterou náplast by sis miláčku přál?“.
A když už jsem u těch zvířátek, jsou některé, které ani děti nemají rády. Pijou krev nám všem. Naštěstí se proti nim dá bojovat postřikem resp. repelentem.
V neposlední řadě nezapomínejme ani na slunce, které může stejně jako déšť pěkně potrápit. Kromě avizovaných holin udělá velkou službu i nějaký ten opalovák. A když je nejhůř, starý dobrý Panthenol zachrání to, co zbylo…
Jako nechci malovat čerta na zeď, ale štěstí přeje připraveným a u matek to platí dvojnásob, takže jestli chcete mít letos Colours co nejbarevnější jako my, tak některé pomocníky na to dno batohu radši fakt přihoďte.
Vendula Dittrichová
> Komentáře