Běž na věž!

Mluvil o tom pořád. Až mě napadlo, zda mu někdo ve školce nenamluvil, že je na té věži skrytý nějaký poklad. Dlouho jsem odolávala. Pak se přiblížil Šimonův svátek a mě napadlo splnit mu konečně jeho sen. 22. prosince byl poslední školní a školkový den tohoto roku. Po obědě jsem obě děti vyzvedla a než jsme došli na šestadvacítku, ukázala jsem Šímovi prstem směr Žižkov a se slovy „Nepůjdeme se tam dneska podívat?“ sledovala jeho reakci. Radostí mě málem povalil.  

Návštěvu Žižkovské věže můžete pojmout různě. Buď si vyhodíte z kopejtka a vyrazíte do tamní restaurace nebo si koupíte vstupenku (např. rodinnou) do observatoře. Na slevových serverech najdete čas od času různé nabídky, které kombinují obojí, takže to doporučuju sledovat. My vyjeli rovnou do 4. patra, tedy na vyhlídku. Musím uznat, že být téměř sto metrů nad zemí, má své kouzlo. I když počasí nebylo ideální, měli jsme Prahu jak na dlani. Ihned jsme s dětmi zkoumali, kde bydlíme, kde to známe, kam často jezdíme, kde je jaká památka atd. Šimona samozřejmě zaujala interaktivní mapa a také zavěsná křesla. Jejich pohodlí jsem také vyzkoušela a při všem tom předvánočním shonu jsem si aspoň na chvilku odpočinula. No to jsem ještě nevěděla, co mě čeká za pár minut. Děti totiž z té výšky objevily kluziště, hned pod věží a jejich „mami, my to chceme zkusit, ještě nikdy jsme nebyly na bruslích“ mě z toho rozjímaní v polštářích celkem rychle probralo. Další hodinu jsme tedy sledovali Žižkovskou věž z ledu. Musím uznat, že to byl skvělej nápad. Jak výlet na věž, tak bruslení pod věží. Ta druhá část výletu byla o něco náročnější. Kdo byl s malými dětmi poprvé na bruslích (a sám na tom stál jednou v životě), o tom ví své. I přes pár modřin jsme se nasmáli. A jak nastával pomalu večer, věž se zbarvila do červenomodra.

Bylo to povedené odpoledne, Šimon byl nadšen a svůj svátek si náramně užil. Takže vyrazte, děti to bude bavit a vás taky.

Za redakci Kamsdětmi.com Vendula Dittrichová

Další fotografie najdete také ve fotoalbu zde.